Alešův blog na Blog.cz

Modely stavím v bytě, protože mám tolerantní manželku. Stavím na rýsovacím prkně velikosti 70 x 50 cm a pokud mám rozestavěno více částí modelu, používám i větší kuchyňský vál. Přes výkres, který leží na pracovní desce, natahuji mikroténovou fólii ze sáčků.

Používám běžné nástroje: lámací nůž, lupénkovou pilku, vyřezávací podložku + svěrku, pilku Zona, brusný papír (nejlépe upevněný na dřevěném hranolu), modelářské špendlíky, malý hoblík, svidřík, kladívko 50 g, ploché klaště, stranové štípací kleště, nůžky. Dále jsou potřebné nástroje pro zpracování kovu - malý svěráček, který lze připevnit k pracovní desce, malý plochý, kulatý a tříhranný pilník, důlčík, vrtáky 1 až 6 mm, el.vrtačka. Veškeré náředí lze pohodlně uložit do středně velikého boxu.

K lepení převážně používám Dispercol (dispersní lepidlo na lepení dřeva podobné Herkulesu). Pokud potřebuji díly slepit rychle, používám vteřinové lepidlo nebo pětiminutový dvousložkový Epoxy. Pro lepení dílů, u kterých je potřeba zajistit velkou pevnost (moterové lože, upevnění podvozku, centroplan), používám dvousložkový Epoxy 1200.

Pro měření a prokreslování dílů používám papírové měřítko, pravoúhlý trojúhelník a delší pravítko, posuvné měřítko. Pro kreslení na překližku nebo balsu je vhodná tužka s měkkou tuhou nebo tenký lihový fix.

Vzhledem k parametrům modelů letadel, které v posledních několika letech stavím (elektrolety pro motor AXI 2820/10), zredukoval se mi používaný stavební materiál na několik málo položek:

- Broušená balsa lehká tloušťky 1,5 mm (většinou v rozměrech 100x1070 mm) - používám na potahy trupu, potahy křídel a páskování.

- Broušená balsa standart tloušťky 2 mm (většinou v rozměrech 100x1070 mm) - používám na žebra křídel.

- Broušená balsa standart tloušťky 3 mm (většinou v rozměrech 100x1070 mm) - používám na bočnice trupu.

- Broušená balsa lehká tloušťky 6 mm (většinou v rozměrech 100x1070 mm) - z této balsy řežu nosníky (6x6 mm), lišty na stavbu ocasních ploch (6x10 mm, 6x12 mm, 6x15 mm) a lišty pro stavbu náběžky křídla.

- Smrkový nosník 3x5 mm - používám na hlavní nosníky křídla.

- Překližka 1 mm - používám na zpevnění některých namáhaných dílů (překližku nalepím na žebra nebo přepážky, na které se přenáší namáhání od podvozku, nebo ji nalepím na přepážky, na které navazuje uchycení křídla). Tuto překližku lze stříhat nůžkami na plech, takže si můžeme u některých tvarově jednoduchých dílů usnadnit práci a vyhnout se pracnému vyřezávání lupénkovou pilkou.

- Překližka 2 až 3 mm - používám pro velmi namáhané díly (uchycení podvozku, uchycení křídla, motorové lože).

- Překližka velmi lehká 3 mm - používám na přepážky trupu.

- Ocelový drát 3 až 3,5 mm - používám na podvozek

- Ocelový drát 1,5 mm - používám pro zhotovení uchycení ostruhového kola.

Výše uvedený materiál mám více-méně stále po ruce. Pokud začnu stavět nový model je nutno dokoupit další materiál, který vyplyne z konstrukce. Jedná se především o modelářskou bižutérii (závěsy kormidel, páky kormidel, vruty, šrouby, stavěcí kroužky), bovdenové trubice, koncovky bovdenu, vidličky, kola, vrtuli, unašeč vrtule, vrtulový kužel, nažehlovací fólii. Nejlepe se mi pracuje s nažehlovací fólií Oracover. Uvedený materiál není určitě úplný.

Nyní, když mám vytisknuty podklady modelu v měřítku 1:1, provedu si většinou kontrolu základních parametrů modelu, abych se nepouštěl do stavby modelu, u něhož nebude předpoklad, že bude mít dobré letové vlastnosti.

Ke kontrole využívám vztahů z článku ing. Ladislava Kellera "Výpočet základních rozměrů RC modelů", který byl zveřejněn v časopisu RC modely 1/1997. V článku jsou statisticky stanoveny hodnoty (přesněji rozsah hodnot) základních geometrických charakteristik. Pokud charakteristiky mého modelu odpovídají těmto hodnotám, je předpoklad , že model bude létavý.

Na vytištěném podkladu modelu v měřítku 1:1 si změřím a případně vypočtu následující parametry
(pro názornost uvádím také číselné hodnoty a to polomakety, kterou v současné době stavím).

l - rozpětí
l = 215 cm

l_vop - rozpětí vodorovné ocasní plochy
l_vop = 66 cm

S - plocha křídla
S = 6880 cm²

S_vop - plocha vodorovné ocasní plochy
S_vop =1160 cm²

S_sop - plocha svislé ocasní plochy
S_sop = 600 cm²

d - délka trupu
d = 141 cm

d_p - délka přední části trupu (vzdálenost od špičky trupu po bod ležící v 1/4 hloubky kořenového profilu křídla)
d_p = 33 cm

Nyní si spočítám střední geometrickou hloubku křídla a střední geometrickou hloubku vodorovné ocasní plochy.

b_s - střední geometrická hloubka křídla
b_s = S / l = 6880 / 215 = 32 cm

b_svop - střední geometrická hloubka vodorovné ocasní plochy
b_svop = S_vop / l_vop = 1160 / 66 = 17,6 cm

Do podkladového výkresu zakreslím 1/4 b_s a 1/4 b_svop, viz. obrázek. Nyní si mohu změřit rameno r.

r - délka ramene je vzdálenost z bodu v 1/4 b_s do bodu v 1/4 b_svop (délka ramene pro vodorovnou ocasní plochu a pro svislou ocasní plochu může být různá, v tom případě do podkladového výkresu zakreslím ještě 1/4 bssop a ramena označím r_vop a r_sop)

r = 87 cm (u mého modelu jsou ramena pro vodorovnou i svislou ocasní plochu shodná)

Nyní si vypočítám následující základní geometrické charakteristiky:

d´- poměrná délka trupu
d´= d / l = 141 / 215 = 0,66

d_p´- poměr délek trupu
d_p´ = d_p / d = 33 / 141 = 0,23

L - štíhlost křídla
L = l / b_s = 215 / 32 = 6,7

A_vop - mohutnost vodorovné ocasní plochy
A_vop = (Svop .r) / S . b_s) = ( 1160 . 87) / (6880 . 32) = 0,46

A_sop - mohutnost svislé ocasní plochy
A_sop = (S_sop . r) / (S . l) = (600 . 87) / (6880 . 215) = 0,035

Nyní mohu porovnat v následující tabulce vypočtené hodnoty zákl. geom. charakteristik mého modelu s hodnotami pro motorové modely, které ing. L. Keller stanovil statisticky.

Hodnoty zákl.geom. charakteristik mého modelu se blíží středním hodnotám, které byly získány statisticky. Výjimku tvoří hodnota poměrné délky trupu d´, která se blíží spíše hodnotám pro kluzáky. Výsledek tohoto porovnání naznačuje, že model může mít dobré letové vlastnosti.

Pro kontrolu křidélek využívám statisticky stanovených hodnot z článku "Křidélka" ing. P. Ingla, který byl uveřejněn v časopisu RC modely 3/1999.

Jednoplošník:

Statisticky se plocha křidélek pohybuje v intervalu 8 až 12 % plochy křídla, a to prakticky u všech kategorií modelů. Výjimkou jsou svahové modely a modely kategorie Fun-Fly, které mají plochu křidélek větší.

Dvouplošník:

Pokud jsou křidélka jen na jednom křídle, pohybuje se jejich plocha v intervalu 18 až 20 % plochy křídla, na kterém jsou umístěna. Jestliže jsou křidélka na obou křídlech, mívají plochu cca 10 % na každém křídle.

Protože stavím polomakety, nemohu příliš měnit rozměry křidélek, abych nenarušil vzhled modelu vůči předloze. Pokud plocha křidélek výrazněji vybočuje z výše uvedených intervalů, řeším tento problém změnou výchylek (u křidélek s větší plochou zmenšuji výchylky, u křidélek s menší plochou zvětšuji výchylky). Přitom jako základní nastavení výchylek se doporučuje -20^o až +20^o u symetrických výchylek. U nesymetrických výchylek se doporučuje 25^o nahoru a 10^o dolů.

Kontroluji, zda geometrické parametry podvozku připravovaného modelu odpovídají hodnotám (rozsahu hodnot) uvedených na obrázcích, viz. níže. Obrázky jsou převzaty z článku "Základy pevnosti létajících modelů" pana J. Kroufka, který byl uveřejněn v časopisu RC modely. Přestože stavím polomakety, je někdy potřeba parametry podvozku přizpůsobit, aby byl zajištěn bezproblémový start a přistání modelu.

Můj připravovaný model má dvoukolový podvozek. V bokorysu jsem si prokreslíl geometrii podvozku, viz. obrázek níže. Změřením úhlů jsem zjistil, že hodnoty úhlů vyhovují doporučovaným hodnotám, i když jsou na spodní hranici.

Předloha pro stavbu polomakety by měla být pohledná a rozměrové parametry by měly dávat předpoklad, že námi zhotovený model bude létavý. Já osobně dávám přednost neokoukaným letadlům, která nejsou příliš známá. Volím raději např. prototypy letadel. Tato letadla bývala vyrobena v jednom nebo nanejvýš v několika kusech.

Už třetím rokem používám pro pohon střídavý elektromotor AXI 2820/10. Tento motor jsem během této doby použil u pěti polomaket a mám tedy ověřeno, že je vhodný pro modely o rozpětí od 140 cm až do 180 cm a letové hmotnosti od 1600 g do 2500 g. Záleží, co od modelu čekám. U akrobatické polomakety volím rozpětí cca140 cm a snažim se nepřekročit hmotnost 1600g. Mmodel, u kterého předpokládám jen základní letové prvky, může mít rozpětí a hmotnost daleko větší (v současné době stavím polomaketu s tímto moterem o rozpětí 215 cm).

Pokud mě některé letadlo zaujme, shromažďuji postupně dostupné informace z leteckých encyklopedií, monografií zveřejněných v česopisech, stáhnu si některé fotografie a nákresy z internetu. Pokud mám dostatek podkladů, provedu vyzvětšování nejlépe třípohledového nákresu. Zvětšování provádím cestou "seskenování" nákresu do počítače. Propočtu potřebné zvětšení (poměr rozpětí modelu a rozpětí nákresu). V počítači nákres zvětším na potřebnou velikost. Postupně si vytisknu již v měřítku 1:1 půdorys křídla, bokorys se směrovkou a půdorys trupu s výškovkou, případně další detaily a řezy. Podklady tisknu např. světlemodrou barvou, abych mohl následně přes světlý tisk kreslit tužkou nebo fixem, viz. následující obrázek.

Nyní mám vytisknuty podklady modelu v měřítku 1:1. Než se pustím do rozkreslování provedu si většinou kontrolu základních geometrických charakteristik modelu.

Vzhledem k výborným letovým vlastnostem elektroletu 1400/1250, se kterým létal syn v minulých dvou letech, jsem se rozhodl postavit mu polomaketu akrobatického letadla, u kterého bych využil už ověřené rozměrové a hmotnostní parametry, ověřený profil a pohon. Pro stavbu jsem si zvolil akrobatické letadlo Suchoj SU-26M.

Polomaketa akrobatického letadla Suchoj SU-26M je balzové konstrukce, která je potažena fólií Oracover. Rádiem je ovládána směrovka, výškovka, křidélka a motor.

Předlohou je akrobatické letadlo Suchoj SU-26M, které bylo vyvinuto pro mistroství světa v roce 1986. Trup trubkové konstrukce z ušlechtilé ocele je potažený kompozitním materiálem. Drak byl konstruován pro přetížení +11 g až -9 g. Křídlo má hlavní nosník z uhlíkového kompozitu a křídlo je potaženo skleněným kompozitním materiálem. Nosná plocha má souměrný profil, nulový úhel nastavení a nulový úhel vzepětí. Pro podvozek je použita titanová slitina. Jako pohon sloužil hvězdicový devítiválcový motor Venděnějev M-14P o výkonu 265 kW.